(Aneta Langerová)

Je podzim je říjen
fouká vítr my spadnem
z koruny stromů dolů
na chladnou zem kde zemřem
snad zapomenem na den
jako listí pádem
až s novým ránem vstanem
ať smutek zmizí v zapomnění

Co cítím je něha co vidím jsi ty a já
do rychlých kroků se vrhám mou mysl opouští tma

Ze střepů nočních hvězd
dnes naposled
spojím náš svět
s nadějí znovuzrozenou
se vrátíme zpět
do koruny stromů

V srdci chvění před koncem odloučení
pohrdání obvinění
je konec představení před koncem
co cítíš je něha co vidíš jsem já a ty
neříkej že ti to nedá se rozejít i tam kam já jít chci.