(Aneta Langerová/Martin Ledvina)

rozdělit chtělo-li se tělo
stromu větve ulomit
a slunce růže vysázelo
ze soucitu s jabloní

stála tu na louce široké
a svým stínem přišla vhod
kdo mohl vědět před rokem
že z ní bude hrob

a možná má to tak i být a možná ne
to teď pro nás skryté zůstane
jsi jenom příslib dnešní noci bezedné
jsi jenom pokušení
jsi další pokušení mé

mohyle jedné lásky
naději někdo do kořenů vryl
když dvě jména na provázcích
na její větve pověsil

pod tíhou jmen pod tíhou bytí
volá stále o pomoc
modlí se za nás za přežití
za každou další noc

a možná má to tak i být a možná ne
to teď pro nás skryté zůstane
jsi jenom příslib dnešní noci bezedné
jsi jenom pokušení
jsi další pokušení (mé)