(A.M. Almela/Aneta Langerová)

Někdy probouzím se v tmách
za tónů známé melodie
srdce buší na poplach
rozhlížím se ale není vidět

Rrychlostí světla se blíží
vzduchem roznášené
pampelišek chmýří
z mého snu

Po loukách vítr srdce mé jak chmýří roznáší
když fouká ze severních stran
duše má vzhůru letí slunci blíž
aspoň na malou chvíli
podzimem ztrácím sebe
tak kousek nebe si na chvíli vzít
snadno se dolů klesá v hlubinách černého lesa
chycená do pavučin

Už týden pod peřinou
dýchám vzduch co v dlaních skrývám
hlídám poslední kout
co z tajných míst mi ještě zbývá.