(Filip Horáček/Aneta Langerová)

na zimu si zamkli dům
naposled kývli sousedům
i růže jsou ukrytý
bezlistý

pak se schová do mraků
beznaděj opak zázraků
svět se ve dvou a v objetí
líp pochopí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
jak spí a ráno jim odletí

tadydabdájé,

ještě chvíli můžou spát
tam kde se nechce nikdo ptát
kde není nutný říkat víc
než nic

pak přiloží do kame
ruku v ruce půjdou ven
svět ten už je nechytí
v nebytí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
slova spoutaná sněním vetkaná chodí po špičkách
a den se nedívá jak spí

protože z kopců se jednou musí dolů
a každý dveře ty se musí otevřít
ty co nejsou a maj tak budou spolu
a vítr v sobě nosí bezvětří

noc je ukrývá den už se nedívá jak spí
a vítr v sobě nosí bezvětří

tadydabdájé,
a vítr v sobě nosí bezvětří